Druhá světová válka

Spojenci

Aliance

Spojenci ve druhé světové válce byla koalice mocností válčících během druhé světové války proti mocnostem Osy. Jinak byly nazývány Spojené národy podle mezinárodní organizace založené po válce. Na začátku války, 1. září 1939, se spojenci skládali z Francie, Polska a Spojeného království a jejich současných, nebo dřívějších kolonií. Ke spojencům se po zahájení německé invaze do severní Evropy připojily Nizozemsko, Belgie, Řecko a Jugoslávie. Poté, co byl Sovětský svaz napaden Německem, mu byla nabídnuta vojenská pomoc od Spojeného království. Spojené státy po celou dobu poskytovaly Spojencům válečný materiál a peníze a oficiálně se připojily v prosinci 1941 po japonském útoku na Pearl Harbor. Čína již dříve byla ve válce s Japonskem od incidentu na mostě Marca Pola v roce 1937, ale oficiálně se připojila ke Spojencům až v roce 1941.

Francouzská obrana

Maginotova Linie

Maginotova linie je pevnostní systém vybudovaný Francií v letech 1929–1940. Linie, pojmenovaná podle André Maginota, který prosadil její financování. Opevnění na sever od Švýcarska jsou označována jako Severovýchodní Maginotova linie, opevnění na jih od Švýcarska jako Jižní nebo také Alpská Maginotova linie. Potenciálně nepřátelskými státy bylo pouze Německo a Itálie, kde byla opevnění nejsilnější, u hranic se zbývajícími státy však hrozil německý útok přes jejich území.

Výstavba opevnění byla motivována především zkušenostmi z první světové války, kdy pevnostní objekty, umístěné ve strategicky důležitých místech, prokázaly svůj velký význam. Oproti původním plánům však byly některé úseky vybudovány ve výrazně skromnější podobě, především pokud jde o jejich vybavení dělostřelectvem, což se negativně projevilo při bojích v roce 1940.

Maginotova linie byla vzorem pro některé další pevnostní systémy, především pro československé opevnění a Rupnikovu linii a v menší míře polské opevnění.

Bitva o Francii

Pád Francie

Bitva o Francii (10. května – 22. června 1940) byla mohutná vojenská operace druhé světové války. Bitva skončila vítězstvím Osy. Byla prokázána síla nových zbraní jako byly tanky, letadla a výsadkáři. Samotné tažení trvalo 32 dní. Hitler ovšem před Dunkerkem zastavil své tankové klíny a tak umožnil evakuaci Britského expedičního sboru a Svobodných Francouzů z přístavu Dunkerk. B1 Bis zničen během bojů Ta umožnila Spojencům zachovat alespoň obranyschopnost Velké Británie.

Během Mainsteinova plánu německé obrněné jednotky překvapivě prošly přes Ardeny a poté údolím řeky Somme, odřízly a obklíčily spojenecké jednotky, které postupovaly do Belgie, kde očekávaly německou invazi. Britské, belgické a francouzské síly byly německými armádami zatlačeny zpět k moři. Německé síly 5. června zahájily operaci Fall Rot. Německé tanky obešly Maginotovu linii a postupovaly hluboko do francouzského území, přičemž 14. června okupovaly bez odporu Paříž. Po útěku francouzské vlády a pádu francouzské armády se němečtí velitelé 18. června setkali s francouzskými úředníky, aby vyjednali zastavení nepřátelských akcí.

Dne 22. června podepsalo Francie a Německo příměří v Compiègne. Neutrální Vichistická vláda vedená maršálem Philippem Pétainem nahradila Třetí republiku a Německo okupovalo severní Francii, atlantické pobřeží Francie a vnitrozemí. Italská invaze do Francie přes Alpy přinesla jen malé území zisky a po uzavření příměří Itálie obsadila malou okupační zónu na jihovýchodě Francie. Vichistická vláda si ponechala neobsazené území na jihu . V listopadu 1942 Němci a Italové tuto zónu obsadili v rámci operace Fall Anton. Osvobozena byla spojenci v roce 1944.

Vichistická Francie

V průběhu závěrečné fáze bitvy o Francii přesídlila vláda do lázeňského města Vichy ve střední Francii a 22. června 1940 podepsala kapitulaci. Den 11. července 1940, je dnem zániku Francouzské třetí republiky a vzniku Francouzského státu. Konec Vichistického režimu je datován na 25. srpna 1944, kdy byla osvobozena Paříž. Krátce ještě působila Vichistická vláda jako vláda v exilu v německém městě Sigmaringen.

Formálně vláda ve Vichy vládla celé Francii, severní Francie včetně Paříže však byla pod přímou okupační správou Wehrmachtu. Vláda ve Vichy směla dokonce udržovat vlastní vojsko i loďstvo, ač značně omezené. 10. listopadu 1942, v reakci na spojenecké vylodění v severní Africe, obsadily německé jednotky i tuto část území a Vichistická vláda se stala jen skutečnou německou loutkou. Vichistickému režimu však byla loajální také většina kolonií, které pak sloužily nacistům. Roku 1941 podepsal Vichistický premiér François Darlan s německým vyslancem v Paříži Otto Abetzem tzv. Pařížský protokol, který mimo jiné umožňoval Luftwaffe využívat letiště v Sýrii pro podporu povstání Rašída Alího v Iráku, přístavu Bizerta pro zásobování Afrikakorpsu a Dakaru jako základny Kriegsmarine.

Osvobození Francie

osvobození Paříže Spojenci Do konce června dopravili Spojenci do Normandie kolem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s přístavem Cherbourg. Zároveň podnikali útoky na Caen, které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany v průběhu července. Koncem téhož měsíce zahájili Američané operaci Cobra, jež vedla k prolomení německé linie na počátku srpna. Hitler se pokusil provést protiútok, jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající do Bretaně a k Loiře. Jeho tanky však byly snadno odraženy. Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc začala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejich obklíčením. Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy a v značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu.

Vítězní Spojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnutím odporu osvobodili 25. srpna Paříž. Už o deset dnů dříve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaci Dragoon, když se vylodili v jižní Francii, odkud rychle postoupili údolím řeky Rhôny na sever. Do poloviny září se setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícími si cestu z Normandie.

Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k německým hranicím. Britové vstoupili v prvním zářijovém týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy. Ústí Šeldy, bez něhož byl zdejší přístav bezcenný, setrvalo v rukou Němců až do listopadu. Řadu jiných přístavů na pobřeží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu s Hitlerovými rozkazy německé posádky, které tím výrazně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců. Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque, na jehož obléhání se výrazně podílela i Československá samostatná obrněná brigáda.

Po osvobození Paříže se nedostatkem vhodných přístavů neúnosně natahovaly spojenecké zásobovací linie z Normandie až téměř k německým hranicím a byly tak zranitelné. Američané proto vytvořili nonstop fungující zásobovací systém nákladích vozidel neustále pendlující mezi skladišti v Normandii a frontovou linií, kterému se říkalo Red Ball Express. Většina řidičů v Red Ball Expressu byli Afroameričané. Tento zásobovací systém fungoval tři měsíce od srpna do listopadu 1944, kdy byl otevřen přístav v Antverpách.